Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky na schůzku v sobotu večer.

Everytime you see the rainbow GOD IS HAVING GAY SEX!

If homosexuality is a disease, let's all call in queer to work: "Hello. Can't work today, still queer." ~Robin Tyler


Most men who are not married by the age of thirty-five are either homosexual or really smart.
(Becky Rodenbeck)

"My hope is that gays will be running the world, because then there would be no war. Just a greater emphasis on military apparel." (Roseanne Barr)

„Armáda opovrhuje homosexuálmi. Bojí sa, tí by si mohli obľúbiť nepriateľa.“
(Wolfgang Joop)

„Každý cestuje za seba individuálne. Keď sa zamiluješ do muža, tak sa zamiluješ do muža. Fakt, že to veľa Američanov považuje za chorobu, rozpráva viac o nich ako všetci o homosexualite.“
(James Baldwin)

Drag is when a man wears everything a lesbian won't.

Homophobia is a social disease.
(Bumper sticker)

I think God is a callous bitch not making me a lesbian. I'm deeply disappointed by my sexual interest in men.
(Diamanda Galas)

We love men. We just don't want to see them naked.
(Two Nice Girls)

Rozbieham knihovnícku karieru!

nelze...dnes, 14. mája o 11.00 mozog vypovedal svoju cinnost, odisiel na lepsie miesto.

RIP.

bol to aj tak flákač.

"vázání - připoutávání"

Snaží-li se však rodiče mladého k rodině připoutat, varují ho před reálnym životem.
Omezující vztah obvykle znemožňuje mládí splynout přirozeně s vrstevníky. Často je to způsobeno převzetím názorů „kamarádského rodiče". Mladý člověk není „správně oblečen", neposlouchá „tu správnou hudbu", nemá „správné lázory". To, co je pak následně hodnoceno zdravotníky jako sklon k samotářství a uzavřenosti (schizoidní typ), je často jen důsledkem vyčlenění sociálního albína. Zesílená vazba na rodiče posiluje psychický a sociální infantilismus. V důsledku takových vazeb citové vztahy i postoje mladého zůstávají na dětské úrovni.


Matka devatenáctiletého studenta převzala rodinu do svých rukou a ochraňuje ji. Mladý je veden samotářsky, zcela pod její ochranou. „Kde by vzal kamarády? Moc by chtěl, ale dyť já se bojím projít po ulici." V poslední době mu matka sice naznačovala, že by se ráda dožila vnoučete, ale vždycky dodala: „...Ale kdo tebe by chtěl."
Když byl večer sám doma, dlouho se prohlížel před zrcad­lem. V koupelně si pak najednou začal řezat žiletkou krk. Posléze omdlel. Po ošetření, kvůli ostudě až za několik dní, ho matka přivedla na KČ. Syn působil plaše a bezradně. Nemluvil. Udává jen pocit „rázdné hlavy", „neví co říci a asi to nikdy vědět nebude...".